12. 9.Omlouvání žáků po telefonu na číslo 731 506 038

  • uvést jméno, třídu a důvod absence
     

ŠvP 8.A + 9.A.

před čtyřmi týdny

62575879-743256272800577-929147948934103040-n-kopirovat-nahled 62610479-388372598481806-1836950515997474816-n-kopirovat-nahled 62618195-359727684682946-8230252886508961792-n-kopirovat-nahled 62618920-821900038173961-7500659748191076352-n-kopirovat-nahled

 

 

 

 

 

 

 

Osmáci a deváťáci vyrazili na konci školního roku do Jizerek a užili si sportovní školu v přírodě. Přivezli si spoustu zážitků a svůj pobyt pečlivě zdokumentovali. K první dávce fotek připojujeme text reportérky Natky z 8.A

Na školu v přírodě nám paní učitelka Heluzová vybrala krásné místo v Jizerských horách, hotel Semerink. Celá naše ŠvP byla zaměřena na sport a pohyb dětí, takže o zábavu bylo z velké části postaráno.Náš celkový program se skládal z ranního programu, kdy nás měly na starost učitelky, a zbytek dne nás měl hlavní lektor. Celkově jsme tam byli šest dní. Hned první den, po příjezdu na oběd (obstojně tam tedy nevařili), jsme se najedli a po poledním klidu jsme vyrazili k blízké přehradě, kde si pár z nás smočilo nohy. Byla hrozná vedra, ale přesto jsme chodili dál a dál.

Všechny fotky

Druhý den jsme se vydali na Slovanku, což je nejstarší železná rozhledna. Výhled byl velice hezký. Večery jsme potom trávili v okolí hotelu nebo novou hrou brännball. Třetí den byl program velmi zajímavý a zábavný. Ráno jsme se šli kouknout na psí spřežení. Paní, která chovala husky pejsky a je i několikanásobnou mistryní ČR a Evropy v závodech se psím spřežením, nám ukazovala saně, oblečky, které musí takový sněžný pes mít, a samotné pejsky. Vložila do toho velmi zajímavé informace a poslouchat její výklad byla opravdu zábava. Odpoledne jsme se šli podívat na bobovou dráhu, kde se valná většina z nás nejen svezla, ale taky zranila. Čtvrtý den byl spíše odpočinkový, a proto jsme si dali pouze krátký pětikilometrový okruh po okolí. Hned další den pršelo, a tak jsme zůstali na hotelu a hráli například schovávanou. Byl to příjemný odpočinek od zbylého programu a těch veder. Předposlední den jsme měli s učitelkami aktivitu, která mě osobně bavila asi nejvíce, protože to byla spíše přemýšlecí hra, ale nebyla ani nijak těžká a spíš o kreativitě. Zbytek dne jsme třeba stříleli ze vzduchovky, chodili po chůdách nebo hráli lacrosse, což je spíše americká hra podobná florballu. K večeru se rychle balilo. Poslední den byl potom odjezd a loučení. Celkově bych naši školu v přírodě hodnotila asi za všechny účastníky 8.A jako velice kladnou. Ano, bylo tam pár nedostatků – spíše v přístupu pořadatelů, ale to nám nic nezkazilo. Byla to zábava a naše vztahy se tak jenom prohloubily. Proto bych chtěla i poděkovat paní učitelce Heluzové a paní učitelce Svejkovské za to, že nám tento výlet umožnily. Natálie Prandlová, za účastníky z 8.A.

ŠvP 8.A + 9.A. 2. část
 – tentokrát v podání naší zuřivé reportérky Báry.
Pohled deváťáka
64244675-495279891038905-3722761030925811712-n-kopirovat-nahled 64411217-336820487015371-1712978411007246336-n-kopirovat-nahled 64238536-386850518617136-6796033972024377344-n-kopirovat-nahled 64293031-2553037251590260-9217660971596644352-n-kopirovat-nahled 

 

 

 

 

 

 

 

Tříhodinová cesta busem utekla díky hudbě a našemu společnému zpěvu velmi rychle. Naše první dojmy z hotelu byly dobré, sice se náš instruktor choval trochu podivně, ale díky možnosti mít ještě mobil jsme to nebrali příliš vážně. První den jsme zahájili procházkou k vodě, kde po cestě Verču odvezla sanitka (nebojte, nakonec byla v pohodě). Okolí bylo krásné a počasí se povedlo. Na hotel jsme dorazili unavení a pak se k nám přidala opět Verča. Odbila desátá, naše právo na mobily zmizelo a honem do postele. Druhý den jsme zahájili výbornou snídaní a programem našich vyučujících. Odpoledne se moji spolužáci vydali na jedenáctikilometrovou túru (upřímně vás lituju, já mohla ležet v posteli), ale všichni ve zdraví přežili! Třetí den jsme se seznámili s fajn instruktorem Vojtou se kterým jsme se velmi rádi bavili. Dopoledne jsme se šli podívat na husky k jedné paní, která s nimi v Norsku jezdí závody. Byla moc milá a měla skvělý smysl pro humor. Po poledním klidu zase na bobovou dráhu a k potoku. Čtvrtý den jsme měli dopoledne volno a odpoledne jsme s naším podivným instruktorem hráli bremball. Klukům to šlo lépe, všichni asi tušíme proč, že holky? Pátý den jsme trénovali na rozlučku a odpoledne měli program s Barčou a Petrou, které byly strašně milé a vtipné. Hráli jsme vybiku, stříleli na terč, trefovali se do pneumatik nebo chodili na chůdách. Večer jsme si opět zahráli vybiku, tentokrát ale s Vojtou, a poté se přidali k jiné škole na jejich diskotéku. Šestý den jsme si sbalili kufry a jen čekali na náš autobus. Tahle švp byla opravdu super. Všichni jsme si to tam moc užili. Jen mě mrzí, že naposled. A abych to neskončila depresivně, tak musím poděkovat panu řidiči, který nám nejen dovolil v autobuse jíst, ale měl i klimošku a wifi. A samozřejmě musíme poděkovat našim učitelkám za ten mobilní detox. Myslím, že nám to všem pomohlo. :-D

ŠvP 8.A + 9.A část třetí, sice poslední, ale ve verších!
Opravdu! Příroda v našich romanticích vzbudila nejen radost ze stavění lesních domečků ( jejdanánku ), ale i básnické puzení, a tak stvořili cenná veršotepecká dílka na téma
JEHLIČNATÝ STROM
Na vrcholcích hor
spadl jeden strom
na řece pod stromem je vor
praštil do něj hrom

Smrky jsou v lese
Jedle Vánoce nese
Máme úkoly, jde se
Kolik jich je? Deset
Umím německý. Ich esse
Jako dezert dáme dort. Chese
Fouká vítr. Borovice hne se.
Modřín modrou cpe se.

Včera stál jsem vedle modřínu,
spadla na mě šiška,
mám na hlavě modřinu,
oko mám jak Žižka.

Dnes jsem zahlédla lišku,
ale u toho našla podivnou šišku.
Přemýšlela jsem jak hrom,
co je to za jehličnatý strom.
Přece to nemůže být šiška borová,
řekla jsem si, že to bude smrková.

Když v lese třídy deváté
sejdou se nejméně po páté,
učitelé jistě ví,
že se všichni ztratili.
A když Kuba spadne na smrk,
jehličí všude
Kuba zařve a ani neměl
víme, že Kuba špatný den mít bude.

Stál v lese jeden strom
a udeřil do něj hrom,
krátké kořeny ten smrk měl,
a slavík mu k té zkáze pěl.

Na začátku léta,
rozhodl jsem se jít do lesa.
Viděl jsem tam smrk,
kterej na mě mrk.
Lekl jsem se hodně moc,
tak jsem volal o pomoc.

Modřín modrý je
jako nebe za úsvitu leskne se.
Chci ho míti stále s sebou,
je mi jedno, co mi na něj řeknou.
Je to moje spása,
když ho nemám, moje srdce drásá.

Jednou jsem šel lesem,
jako bych se brodil pralesem.
Bolelo mě celé tělo,
ale já šel, jako by se nic nedělo.
Viděl jsem hezký smrk,
tak jsem na něj mrk.
Všiml jsem si i borovice,
vzpomněl jsem si na Kopřivice,
toť moje rodná vesnice.
Tak tu koukám na stromy,
v dálce slyším hromy.
Tak jdu domů.

V obýváku stojí jedle,
večeříme hnedle vedle.
Modřín v zimě opadá,
a dál mě nic nenapadá

Stál přede mnou velký smrk,
myslím si, že na mě mrk,
natáhl jsem k němu krk
a on se najednou scvrk.

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Přidávání komentářů bylo zakázáno.